Dárek na závěr?
převzato z Facebooku našeho lídra
Předem bych chtěl upozornit, že tenhle příspěvek není zaměřený proti někomu osobně, ale zkrátka tu věc nějak cítím a Facebook je teď jedinou možností, jak se k tomu veřejně vyjádřit. A taky vím, že za to nesklidím moc chvály, ale spíš opovržení, ale vlastní postoj je pro mě důležitější.
Minulý týden proběhlo poslední zastupitelstvo našeho města. Nemohl jsem se ho zúčastnit, protože jsem byl na kurzu, který jsem několik let plánoval navštívit. A vlastně jsem si říkal, že to ani moc nevadí, protože v podkladech k jednání nebylo nic zásadního, k čemu by bylo nutné se vyjádřit. Možná až na rozprodání tříletých tabletů zastupitelům za 50 Kč. Ale sám bych stejně asi ostatní nepřesvědčil, že je to zbytečné vyhazování peněz, že se dají lehce přeinstalovat a výkonnostně na to, co potřebujeme, stačí.
Dnes jsem si přečtl zápis z jednání, kde se objevil bod, který byl předložen (asi záměrně) až těsně před jednáním, takže se neobjevil ani v podkladech, ani v pozvánce na jednání.
Zastupitelům byla navržena plošně mimořádná odměna ve výši dvojnásobku měsíční odměny (to je maximální možná, co dovoluje zákon). Bavíme se o celkové sumě asi čtvrt milionu korun, které se budou muset najít v rozpočtu města. Nebudu tu rozpitvávat, jestli si to kdo zaslouží nebo ne. Co by za to šlo užitečného udělat nebo podpořit. Jde mi o to, že jsem já osobně proti principu rozdávání plošných odměn a vlastně jakýchkoli mimořádných odměn a finančních výhod ve veřejných funkcích. A proč?
S některými profesemi by se měla pojit jistá společenská nebo morální zodpovědnost. Pokud jste například učitelé, měli byste dbát na to, jaký příklad dáváte dětem i mimo školu, apod. Alespoň já to tak cítím. A veřejné volené funkce jsou též specifickým případem. Měly by je dělat lidé, kteří chtějí především z vnitřního přesvědčení něco zlepšit, vyřešit, někde pomoct. Peníze by v té motivaci neměly hrát žádnou roli. Naopak by vaším posláním mělo být udělat z mála mnoho. A na sobě šetřit. Paradoxem je i to, že si takové odměny vlastně musí schválit zastupitelé sami sobě, což je podobné, jako když poslanci mají rozhodovat o svém platu. I tím je porovnávání se situací zaměstnanců ve firmách nebo úřadech dost liché.
Zkrátka nešel jsem do zastupitelstva proto, abych za to něco dostával, ale z přesvědčení. A z toho samého přesvědčení nemohu takovou mimořádnou odměnu přijmout, protože necítím, že je to správné. Pokud se jí nepůjde vzdát, pošlu ji někam dál, kde budou moci peníze pomáhat druhým, stejně jako jsem posílal polovinu své pravidelné odměny po dobu svého zastupitelování na podporu školy v indickém Ladakhu. www.brontosaurivhimalajich.cz
Ing. Radomír Staš
